"Flóro!" Zavolal na mě povědomý hlas kousek ode mě. Svou před chvíli sklopenou hlavu jsem zvedla a všimla si Almy jak se na mě znepokojeně divá. "Běž pomoci ostatním, prosím." Poprosila mě Alma a nejspíš šla uklidňovat tía Pepu z dnešního fiaska.

"Mirabel!"

"Mirabel!"

"Mirabel, kde jsi!?"

Všichni jsme se navzájem překřikovali. Všichni jsme Mirabel hledali, ale Mirabel nebyla k nalezení. Byla jsem si jistá že ještě než zmizela, se hnala za pár krysami které pravděpodobně ukradli střepy vize ze stolu. Nevím kam běželi a nevím proč zrovna krysy vzali střepy té vize a začali utíkat, ale něco mi říká že jsem v tu chvíli měla jít radši s ní. Nepochopte mě špatně. Já jsem si večer s Camilem užila, ale co když se jí něco stane a bude to moje chyba? Co když odešla a už se nevrátí? Co když je na mě teď naštvaná že jsem s ní nešla?

Dobře, klid. Možná až moc přehráním, ale nejsem s jejím 'zmizením' vůbec nadšená.

Mirabel, kde sakra jsi?

-

"Mirabel!"

"Mirabel!"

Ozývalo se stále přes celou casitu.

Přijde mi že ji hledáme už věčnost, ale nejspíš to bude jen pár minut.

Ale nebudete věřit koho jsem si všimla nahoře v druhém patře, schovávající se za nějakou vázou. Mirabel, ale..s někým.

Casita mi poskytla schody a já se po nich hned vydala nahoru. Snažila jsem se co nejvíc nezakopnout ať ještě nevypadám jak debil a s překvapením se povedlo.

"Mirabel!" Vykřikla jsem s nadšením a hned si ulevila s tím, že je v pořádku. "Psst" Hned jak jsem trochu víc nahlas vykřikla její jméno mi však nedošlo, že Mirabel nejspíš nechce aby ji někdo našel, teda zatím. Ale má smůlu, protože mně se to povedlo.

"Jo, promiň." Uchechtla jsem se a hned potom zamávala muži vedle ní. Připadal mi povědomě. Černé vlasy s trochou už zšedivěných vlásků, tmavě zelené oči, fakt výrazné kruhy pod očima a zelená ruana podobná jedné co má Camilo.

"Bruno, tohle je Flóra. Flóro, tohle je Bruno." Seznámila nás Mirabel a Bruno přikývl hlavou na pozdrav. Já se usmála a Mirabel promluvila. "Obejmout Isabelu? Co to má co dělat s zachráněním zázraku?" Promluvila Mirabel. Tahle konverzace se spíše týkala Mirabel a Bruna, protože nemám tucha o co tu jde.

"Chceš pomoci rodinnému zázraku. Jak pomůžeš k záchraně rodinného zázraku? Obejmeš sestru." Zakýval hlavou Bruno. Najednou se zdola ozval opět povědomí hlas. "Mirabel!?" Mirabel společně s Brunem se hned skrčili tak aby si jich člověk, který se ukázal být Camilo, nevšiml. Já společně s nimi.

"Ugh. Mirabel?! Phpgpgjpr" Z Camila se najednou stalo mimino s tělem dospělého muže. Bylo to docela vtipné, ale všimla jsem si že když je nervózní, tohle se stává. "Mirabel!?" Neukončoval své hledání mimi Camilo.

"Myslím že by sis měla pospíšit." Upozornil Bruno. "To nepůjde. Ona mě neobejme, nikdy. Ona mě nesnáší." "Mirabel?" Snažil se ji přerušit Bruno. "Jestli náhodou nevíš zničila jsem ji zásnuby. Plus, P.S, je to otrava! Ugh!" "Mirabel??" "Ona je ta ze které lítají rostliny každou chvíli a vůbec nevím proč-" "Mirabel?!"
Brunovi už nejspíš došla trpělivost. Mirabel se na něho koukla a Bruno se hned začal omlouvat. "Promiň, promiň, promiň. Myslím že ti chybí pointa. Ona není ta, co má zachránit zázrak, jsi to ty. Jsi přesně to co tahle rodina potřebuje." Poslední slova mě opravdu zahřáli u srdce. "Jen to musíš chápat....Ty sama, až odejdu." Bruno popadl vázu a společně s ní se doplazil až k nějakému obrazu. "Ty nejdeš semnou?" Zeptala se Mira zklamaně. "Byla to tvoje věštba Mirabel, ne moje." Řekl Bruno pořád se schovávající za vázou. "Bojíš se že tě abuela uvidí." Řekla s úšklebkem Mirabel. "Jo, to taky." Najednou Bruno sáhnul po rámu obrazu a..otevřel ho. Aha.

"A hele, až zachráníš náš zázrak, stav se. I ty Flóro." Řekl Bruno a já kývla na souhlas pořád překvapená že někdo žije ve stěnách Casity. "Až zachráním náš zázrak, přivedu tě zpátky domů." Mirabel a Bruno se na sebe usmáli. "Ťuk, Ťuk, Ťuk, Ťuk na dřevo Ťuk." Hádám že tohle je Brunova věc.

"Fajn. To zvládneš. Prostě zachráníš náš zázrak. Objetím." Nad posledním slovem si Mira otráveně odfrkla a chystala se jít zaklepat na své sestry dveře. "Půjdeš semnou?" Zeptala se Mirabel. "Hele já absolutně nevím o co tu jde a navíc tohle je rodinná záležitost. Možná bude lepší když mě z toho vynecháš." Řekla jsem a nakonec popřála hodně štěstí.

Vlastně ani nevím že je něco špatně se zázrakem. Nevím ani přesně co je zázrak. A ze všeho nejvíc nevím kdo byl ten muž jménem Bruno. Vypadal ale opravdu mile, to musím říct.

---------♡︎---------

Příště, protože jsem líná ;)