Ať se to zdálo docela blízko, blízko to opravdu nebylo. Veliké to bylo, to ano. Ale Flóra si nebyla vědoma toho, že by něco takového spatřila když se blížila k městečku. Teď už z něho spíše zbyl prach a popel, a Flóra pořád nevěděla proč musí být někteří lidi takový. Flóra nebyla zase úplný andílek, ale tohle by neudělala.

Projížděla lesem. Najednou se kůň zastavil. Bylo ticho. Flóra nevěděla, co se právě stalo, a nebo proč se kůň zastavil. Že by nějaká rychlá reakce? Ale u koních to nebylo docela běžné. Takže možná jen, aby se zaposlouchal a zkontroloval situaci. "Co se děje?" Pohladila Flóra koně po hřbetu, a kůň pořád stál jako přikovaný. Najednou něco zašustilo v křoví. Flóra hned věděla, že to nejspíš není dobré znamení. Nechce nic zlého aby se stalo. Alespoň ne teď. Vlastně už nikdy. Ale tomu Flóra samozřejmě nezabrání. Po tom co se stalo v tom malém městečku. Na to bude Flóra hodně dlouho vzpomínat. A takovou vzpomínku by jsme snad každý rádi vymazali z hlavy.

Pokynula koni, aby se pomalým krokem dal zpátky  na cestu, a kůň tak udělal. Chvíli bylo ticho, takové to hromové. Dokonce i cvrkání cvrčků bylo snad slyšet až na míle daleko. Aspoň to Flóře tak připadalo. Najednou uslyšela Flóra zavrčení. Nebyla si jistá co to je, ale najednou se za ní objevilo pár, nejspíš hladových vlků. Flóra strachy ztuhla. Nejdřív tamto, a teď tohle. Horší to snad být ani nemůže. A však, Flóra netušila že tohle je jen pouhý začátek. Jeden z vlků začal výt, a to koně nějak vyděsilo. Kůň se postavil na dvě nohy, a hlasitě zařehtal. Flóra se nestihla ničeho na koni chytit, a spadla z něho. Kůň se začal ztrácet někde za stromy, a vlci už se chystali zaútočit. Každý z nich se postavil na několik směrů okolo Flóry. Zdá se, že to byla celá smečka.Jeden na jih, druhý na sever, třetí na západ, jihovýchod atd. Prostě tak, aby Flóra neměla nějakou velkou šanci utéct.

Flóra opět podléhala strachu, ale nechtěla se prozatím podat smrti. Nedaleko ní, ležela větev. Na první pohled, se muže zdát těžká a tlustá. Ale jak se k ní Flóra přiblížila. Až tak nebezpečná nebyla. Flóra popadla větev, a začala s ní okolo vlků nezastavitelně mávat. To vlky přinutilo aspoň o metr ustoupit. Ale k útěku nic takového nestačilo. A navíc, kdyby se teď rozeběhla. Tak by ji stejně jeden z těch vlků chytil. To by Flóra musela mít opravdu velké štěstí, aby se z toho dostala.

S větví mávala už nějakých nejistých 5 minut. Flóře se to zdálo jako doba. Ruce i nohy ji začali bolet. Mávaní větve už nebylo tak agresivní. Flóra byla vyčerpána, a hlavně dehydratovaná. Což Flóru vážně zpomalovalo.

Zezadu se vrhnul jeden z vlků na Flóru. Ten jeden dokázal svalit Flóru na zem, a tím ji způsobil docela bolestivé škrábnutí, jelikož se pod Flórou nacházelo docela dost kamínků. Jak velkých, tak i malých. Flóra zakřičela bolestí, zase. Ozvala se i rána od nože, kterou ji způsobil tajemný muž v černém. Flóře začali téct slzy. Začala se ji motat hlava, a začala pomalu ztrácet vědomí. Najednou ale uslyšela řehot koně. Flóra se odhodlala, a vlka který byl stále přilepený na jejich zádech svalila pod sebe, čímž její vahou způsobila znehybnění. Alespoň na pár minut.

Vrhlo se na ni alespoň 6 vlků z celé smečky. Bylo jich hodně. A Flóra s tím nic nemohla udělat. Za ní se náhle objevil kůň. "Antonio?" Flóra si nebyla úplně jistá, jestli se jedná zrovna o jejího koně, jestli to není někoho jiného, a nebo jestli nemá nějaké halucinace. Samozřejmě až se Flóry 'přelud' dotknul. Už ji bylo jasné, že to žádný výplod její fantazie asi nebude. Usmála se. I když nevěděla, kam vlastně jede. Ale věděla, že už není v tlapách hladových vlků. A to ji částečně uklidňovalo. Nevěděla ani, jestli ji ti vlci pořád pronásledují. Flóra totiž začala upadat do hlubokého spánku. Poslední co viděla bylo to, jak se nejspíš někdo snaží ty vlky zahnat zpátky do lesa...