| Odteď vám sem budu přidávat i nějaké ty písničky. Snad se budou líbit a i tak tenhle part<3 |

~ Flora's pov ~

Camilo někam odběhl, nejspíš už na zbytek dne. Nebudu lhát, už jsem si ho stihla za takovou chvíli i oblíbit a vážně dobře se s ním povídá, i když jsme si toho moc neřekli. Vidím ho jako jednoho z mých budoucích nejlepších přátel. Snad i on.

Já jsem se šla projít do kuchyně. Myslela jsem si totiž že tam bude tía Julieta. Teda jestli ji tak mohu říkat. Moc jsem s ní nemluvila a připadá mi jako velice milá a sympatická žena.

Rozešla jsem se směrem kuchyň a docela i čekaně jsem spatřila tetu Julietu. Pozdravila jsem ji a hned jsem si i všimla že připravuje nějaké dobrůtky na oběd. Nebyla jsem si jistá co přesně to bude za dobrotu, jelikož tam měla připravené hlavně těsto, vodu a nějaké ostatní suroviny.

Tía mě pozdravila hned zpátky a nabídla mi nějakou vodu nebo jídlo. Jak milé. Já jsem ale slušně odmítla, jelikož jsem vůbec neměla hlad. Ano, už to tam vonělo úplně nádherně, jak nečekané, ale nechtěla jsem se přecpávat před obědem.

Tía kývla a pokračovala v dělání..no toho co dělala. Sdělila jsem jí, že jsem si přišla popovídat a jestli možno se více poznat. Tía vůbec nečekala, zastavila se v tom co dělala, umyla si ruce a šla si semnou sednout ke stolu v jídelně.

Jak jsme se obě posadily, začala teta povídat. Začala říkat něco o její rodině. Bylo to upřímně dost zajímavé, když její rodina je celá magická. No a i když přece někdo nemá dar a je obyčejný, tak co? Každý je něčím výjimečný. Tím myslím tebe Mirabel<3

"A můj bratr Br-" Tady se tía zastavila. Jakoby zamrzla a litovala toho co se chystala říci. Chvíli přemýšlela jak se z toho vymluvit a v tom ji někdo zavolal.
"Tía Julieta? Co jsi chtěla říct?" Řekla jsem hlasitěji aby mě slyšela, jelikož už byla tak 5 metrů od mě.

Já jsem chvíli seděla pořád na tom stejném místě a pak jsem se rozhodla jít s něčím pomoct. Všichni mi totiž řekli, že někam musí odskočit nebo odejít a já tu budu jako co? Stát jako sloup a čekat až zamnou někdo přijde pokecat? To ne. Já půjdu pomoct. Nechci znít nějak vlezle nebo tak něco, ale opravdu chci být užitečná a vypomoci když oni tak hodně pomohli mně.

Všimla jsem si Dolores jak se snaží smýt jakousi skvrnu z její červené dlouhé sukně. Pak jsem si všimla Isabely která kolem domu rozdává vesničanům květiny které sama vytvořila. Pak jsem si i všimla Antonia jak s Felixem zalévají kytky. Jediní lidé kterých jsem si nevšimla byli Mirabel, Luisa, tío Augustín, tía Pepa, Alma a Camilo.

Po chvíli jsem si všimla tía Juliety jak jde zpátky do kuchyně. Jak tak šla se na mě usmála a já zpátky. V ruce nesla nějakou velkou mísu.

"Promiň že jsem tak narychlo odešla. Pepa mě zavolala že našla tuhle mísu." Ukázala mi zelenou mísu s nějakým zdobením. Na to že to byla obyčejná mísa, byla krásně nazdobená.

"To nevadí." Řekla jsem a posadila se zpátky ke stolu. Tía dala mísu na linku vedle svých potřeb na výrobu úžasného jídla a sedla si naproti mně. "Teď mi řekni něco o sobě." Dívala se na mě s zvědavýma očima a přitom se na mě zářivě usmívala.

~ O nějakých 20 minut později ~

Povídání s Julietou mi velice zpříjemnilo den. Pokaždé když se zasmála, jsem ji v tom nemohla nechat samotnou a zasmála jsem se s ní. Její smích mi opravdu přinesl lepší náladu.

Julieta se vrátila ke své práci a já se šla projít po městě. Bylo docela krásně tak jsem si prostě řekla 'proč ne'.

Seznámila jsem se s pár lidmi. Všichni jsou velice milý. Ale s nikým si nepopovídám tak dobře jako s Mirabel, Camilem a nebo tía Julietou.

---------♡︎---------

650 slov :)