Nemohla jsem uvěřit co jsem viděla.
Na zemi před mýma nohama ležel můj kůň. Úplně bezmocný, toužící alespoň po nějaké kapce vody. Ale v tuhle chvíli se tu nic takového sehnat nejspíš nedalo. Všude zbyl jen prach a popel po ohni, který se asi před hodinou prohnal celým městečkem.

Pohladila jsem koně na uklidnění, a vydala se k jezeru. Nechtěla jsem mu zrovna dávat vodu z jezera, jelikož není úplně nejčistší. Ale nic jiného tu asi nebylo. Popadla jsem nějaký džbánek který se válel na zemi, a rozeběhla se k jezeru. Po cestě bych to nebyla úplně já, kdybych nezakopla o nějaký kámen, který se najednou objevil na zemi. Vždyť tam žádný před chvíli nebyl. Nebo jo?

~ 3rd person's pov ~

Ano byl. Jenomže toho si Flóra nevšimla, a samozřejmě zakopla.

Džbánek naplnila vodou z jezera, a běžela koni dát vodu. Ten se s námahou postavil na všechny čtyři, a začal vyprazdňovat džbánek s vodou. Plno vody skončilo buď to na Flóře, a nebo na trávě vedle džbánu. Jelikož voda docela šplíchala, jak byl kůň žíznivý. A taky, kdo by nebyl. Když asi tři dny nic nepil. Vodu kterou mu vždy poskytla Flóra, se samozřejmě jednou spotřebovala. A tak byl kůň, i Flóra bez vody. Je i docela zázrak, že ani jeden z nich neumřel žízní.

Džbánek už byl skoro prázdný. A Flóra se snažila na koně uvázat sedlo, a nasadit uzdu s vodítkem. Ale kůň si nechtěl nechat nic takového znovu nasadit.

Nakonec se jí to i povedlo. Nejdřív nasadila podsedlovou dečku, a pak teprve sedlo. Potom nasadila i uzdu, a hned potom i připnula vodítko. Nejspíš to tomu koni ti muži sundali, než odjeli. Nakonec pohladila koně, a začala komunikaci. Věděla totiž, že komunikace s koňmi je velmi důležitá. "Ahoj." Bylo to první, co koni řekla. "Neboj se, tohle zvládneš." Dodala Flóra. "Už jen kousek cesty. Vidíš tam tu horu/kopec?" Flóra poukázala na vysoký/vysokou horu/kopec. "Za tím už by měl být náš cíl, pokud se nepletu." Navázala 'oční kontakt' s koněm. Kůň se zařehtal, a vytrhnul se z Flóřina doteku. "No tak, to zvládneme." Opět pohladila koně na uklidnění. "Taky už jsem unavená, a nejradši bych se vrátila za svou abuelou, ale oba asi víme že nemůžeme. Nebo alespoň já ne." Dořekla. "Víš ty co?" Začala Flóra. "Budeš se jmenovat Antonio. Jelikož neznám tvé pravé jméno. A..tohle se k takovému statečnému koni hodí, no ne?" Kůň se zařehtal, na náznak že se mu jméno nejspíš líbí. "No tak vidíš. Můžeme jet?" Zeptala se Flóra. Kůň se opět zařehtal. Flóra to vzala jako souhlas, a naskočila na koně. Pokynula ať se Antonio rozjede, a kůň tak udělal.