"Nemohla bych si zajít do města koupit nějaké nové šaty?" Zeptala se Flóra babičky, když přišla do kuchyně krásně nastrojená. Modré baleríny, modrá třásněmi ozdobená sukně a jednoduché růžové tričko. Ve vlasech měla pár černých sponek, které ji drželi pramínky co předtím zavazeli a samozřejmě pár (v té době) moderních náramků.

"Princesa, nemáš těch šatů až až? Vždyť se ti za chvíli nevlezou do šatníku." Řekla abuela Flóře stojící před ní. "Vlezou, když jsem si teď protřídila šatník." Řekla Flóra a šla si do kuchyně pro svoji bolso favorito, kytkami ozdobenou.
"Cariño, musíme taky myslet na stravu, na pití, především na zdraví nás obou" Řekla abuela. "Takže ne?" Řekla už naštvaná Flóra. "Lo siento Flóra, ale nemůžeme si dovolit utrácet pořád nějaké peníze. Za týden ti bude 16, tak to prosím pochop, cariño." Abuela se zvedla a schovala poslední peníze co měli. Neměla v úmyslu je schovávat před Flórou. Spíše chtěla poukázat na to, aby si Flóra našla práci. Jenže Flóra, a práce, to není nic pro ni, ale dívka dospívá musí se o sebe taky sama postarat. Co bude dělat, až tu její abuela nebude? Co bude dělat až nebudou peníze?
Nikdo neví, jestli se odhodlá zrovna ONA, něco udělat.

"Co to děláš?" Zeptala se Flóra babičky, když babička schovávala zbylé peníze. "Najdeš si práci." Oznámila prostě abuela. "Cože!!" Flóra nemohla uvěřit, co právě slyšela. ONA a PRÁCE. "Tohle musí být nějaký vtip." Řekla si spíše pro sebe, ale abuela ji i přesto slyšela. "Nechceš to říct příště hlasitěji?" Řekla žertovně abuela, a pousmála se. "To neříkám tobě, babi." Odpověděla Flóra, a začala se procházet po místnosti. Přemýšlela. Co, a jak. Nikdy práci neměla, a nedělala. Jelikož je ještě dítě, a její rodina je, nebo spíše bývala bohatá, tak nějak moc nepracovala. Jediné co udělala je, tak zalít kytky v jejím pokoji.