To je asi všechno

Bylo slunečné páteční odpoledne. Nádherný, přenádherný letní den a zrovna začaly letní prázdniny.
Ulicemi se rozléhalo radostné pokřikování studentů, kteří si navzájem sdělovali své plány na prázdniny, všechno, co musí během prázdnin stihnout a navzájem se podporovali ve svých nových nápadech, jak nejlépe využít tolika volného času.
Sebastien Hook přišel domů tak, jako vždy a to sice pozdě večer. Měl za sebou náročný den v práci, když se pohádal se svým kolegou a ještě ke všemu musel sedět v kanceláři o tři hodiny déle, než u něj bylo obvyklé.
Unaveně odemykal dveře od svého malého, moderně vybaveného baráčku a udělal si šálek kafe, přičemž si z aktovky vybalil veškeré důležité dokumenty, které si chtěl ještě dnes důkladně, avšak v klidu projít.
Přišlo mu zvláštní, že je v domě takové ticho, nehraje žádná hudba, ani televize, stejně tak ho ani jeho milovaná dcera Blaise nevítala srdečnými úsměvy a dokonce ho ani neobdařila milým pozdravem. Nemohl si také nevšimnout toho, že se domem nelinula vůně palačinek a výtečného ovocného koláče, což byla u Blaise již tradičním pokrmem každý pátek.
Celá situace mu přišla podezřelá.
Vyběhl nahoru po úzkém točitém schodišti a když se dostal k pokoji své dcery, zdvořile zaklepal.
Když se dlouho nikdo neozval, usoudil, že Blaise pravděpodobně spí anebo ho neslyší, protože má už zase na uších sluchátka.
Nebyl si jist a tak po chvíli opatrně vešel bez vyzvání do pokoje.
Ztuhl. Rozklepal se. Byl v šoku.
Naskytl se mu pohled, kterého by neměl být člověk nikdy v životě svědkem a to ani v té nejhorší noční můře.
Jeho jediná dcera, jeho největší poklad, ležela nehybně na posteli, do půli těla přikryta bavlněnou dekou. Její zářivě bílá košile byla skrz na skrz prosáknuta čerstvou krví.
Kolem byla spousta krve, podlaha i zeď, vše bylo